Hlas je tvoje osobní značka
Vážně? Říkáte si, zda je to možné? Jenže – je to tak. Jen si představte, jak už od malička každý čerstvě narozený drobeček velmi dobře pozná, když je v jeho blízkosti máma a mluví na něj. Často mnohem častěji, než ji skutečně rozezná od cizích tváří vizuálně.
Hlas bereme tak nějak samozřejmě. Zatímco s děťátkem oslavujeme jeho malé i větší fyzické pokroky – zvedání hlavičky, pasení koníků, lezení a první objevy, u prvních hlasových krůčků se příliš nezastavujeme. Co je zajímavého na brblání, pískání a kvílení, že? Zvláště jsou-li to hlásky vysoké.
Pravda, zapomněla bych na oslavu prvního vyřčeného slůvka spojeného s napětím, co to bude? Máma, táta nebo něco peprného a netradičního? Zde se oslava koná.
Jenže světe div se, každé naše slovíčko, které na toho malého tvorečka vypustíte z úst, a každý tón jeho tělo vnímá a dokonce i jeho hlasivky. Ty se vlněním, zvukem, tóny, které naše ucho vnímá a přenáší do hlavy, rozechvívá. Tělo, každá buňka, si zapisuje potřebnou informaci.
Každá maličkost jako je cucání prstů, kousání, prskání, vřískání, radostné vískání, brblání, vrnění svou činností rozpohybuje mluvní aparát uvnitř těla a připravuje se na budoucí výkon a lidskou řeč.
Jak? Například takto:
- cucání prstů = procvičuje malé svaly kolem rtů, lícní svaly, aktivuje jazyk
- špulení rtů a minipusinky = procvičuje rty a svaly úst, obličeje
- brblání = aktivuje svaly kolem rtů, svaly na lících, pracuje s dechem
- ječení, vřískání = uvolňuje čelisti, při otevření zejména v místě, kde jsou spojené („tkanička“), aktivuje obličejové svalstvo
- žvýkání = procvičuje a protahuje obličejové svalstvo, čelisti, aktivizuje jazyk
- foukání z bublifuku = procvičuje dech, trénuje výdechový proud, aktivuje svaly kolem úst, na tvářích, podporuje soustředění, aktivuje jazyk, koordinuje akci ruka – ústa
- mluvení v různých výškách = ladí se hlasivky, podvědomě dochází k tréninku hlasového rozsahu, koordinaci dechu a mluveného slova
- smích = aktivuje bránici, uvolňuje tělo, produkuje endorfiny atd.
- ….. a ještě by toho bylo hodně.
Zkoušíte to? Taky jsem to dělala a dělám a zapisuji si, co všechno se přitom děje. Je to legrace, když to zkoumáme s dětmi. Nebojí se a jsou to opravdoví vědátoři.
Co je na tom pozoruhodné, že všechny tyto aktivity, všechna cvičení jsou nám dána automaticky.
Dětské hrátky s hlasem jsou vylaďováním si a přípravou osobního mluvního aparátu, včetně těla, k pozdějšímu formování řeči a vědomé práci s hlasem.
A teď to hlavní. Kolik z nás své děti všude možně okřikuje?
Nemyslím to okřikování a usměrňování dětí, když začínají bořit prostory, v nichž se právě nacházejí. Myslím okřikování a vyžadování ticha už u malých batolat – umlčení jídlem, dudlíkem, výzvou k tichu a klidu v zájmu klidu našeho. Bohužel však často na úkor přirozeného rozvoje hlasu.
Vždyť jedině, když budeme mít od malička prostor se svobodně vyjadřovat, budou-li mít děti prostor otestovat svůj mluvní aparát a najít si svůj vlastní hlas, budou později sebevědomými lidmi, tvořivými bytostmi. Nebudou se bát vyjadřovat své nápady a názory, mluvit před a s cizími lidmi, budou přirozeně tvořiví. Nebudou stát někde tiše v koutku, u zdi nebo sedět a mlčet skryti v davu.
Budou znát svůj hlas. Budou si budovat svoji OSOBNÍ ZNAČKU.
Komentáře
Okomentovat