Hlas je tvoje osobní značka
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjv_GnoerY_6QYZaE-mDIH13N7_1W4zC1xKAyhkSmIeNkVBCLDj3LNQ4cgB23zzZthphJgeCxq5xAX5IOULq-G6skOmYVzNdwAqBrhPC_cdQ-VjP5ZdLkinLqP9gtALZ4i5RBCPXqmj7Do/w640-h360/hlas-2-1.jpg)
Vážně? Říkáte si, zda je to možné? Jenže – je to tak. Jen si představte, jak už od malička každý čerstvě narozený drobeček velmi dobře pozná, když je v jeho blízkosti máma a mluví na něj. Často mnohem častěji, než ji skutečně rozezná od cizích tváří vizuálně.
Hlas bereme tak nějak samozřejmě. Zatímco s děťátkem oslavujeme jeho malé i větší fyzické pokroky – zvedání hlavičky, pasení koníků, lezení a první objevy, u prvních hlasových krůčků se příliš nezastavujeme. Co je zajímavého na brblání, pískání a kvílení, že? Zvláště jsou-li to hlásky vysoké.
Pravda, zapomněla bych na oslavu prvního vyřčeného slůvka spojeného s napětím, co to bude? Máma, táta nebo něco peprného a netradičního? Zde se oslava koná.
Jenže světe div se, každé naše slovíčko, které na toho malého tvorečka vypustíte z úst, a každý tón jeho tělo vnímá a dokonce i jeho hlasivky. Ty se vlněním, zvukem, tóny, které naše ucho vnímá a přenáší do hlavy, rozechvívá. Tělo, každá buňka, si zapisuje potřebnou informaci.
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhp6yjgavJeZkQCH5Tpzva39FfFNNyILYyQsSyO9vYIbBJrSZczHxrWDveDkndxxbiO_PVJeMNXqFqR5k2oIVNbjxFvy2myZJCPDHOaoi37iJog1uEjoegAb7iNDNUPxvaXZJX57ETFOSo/s320/hlas-2-1.jpg)
Každá maličkost jako je cucání prstů, kousání, prskání, vřískání, radostné vískání, brblání, vrnění svou činností rozpohybuje mluvní aparát uvnitř těla a připravuje se na budoucí výkon a lidskou řeč.
Jak? Například takto:
- cucání prstů = procvičuje malé svaly kolem rtů, lícní svaly, aktivuje jazyk
- špulení rtů a minipusinky = procvičuje rty a svaly úst, obličeje
- brblání = aktivuje svaly kolem rtů, svaly na lících, pracuje s dechem
- ječení, vřískání = uvolňuje čelisti, při otevření zejména v místě, kde jsou spojené („tkanička“), aktivuje obličejové svalstvo
- žvýkání = procvičuje a protahuje obličejové svalstvo, čelisti, aktivizuje jazyk
- foukání z bublifuku = procvičuje dech, trénuje výdechový proud, aktivuje svaly kolem úst, na tvářích, podporuje soustředění, aktivuje jazyk, koordinuje akci ruka – ústa
- mluvení v různých výškách = ladí se hlasivky, podvědomě dochází k tréninku hlasového rozsahu, koordinaci dechu a mluveného slova
- smích = aktivuje bránici, uvolňuje tělo, produkuje endorfiny atd.
- ….. a ještě by toho bylo hodně.
Zkoušíte to? Taky jsem to dělala a dělám a zapisuji si, co všechno se přitom děje. Je to legrace, když to zkoumáme s dětmi. Nebojí se a jsou to opravdoví vědátoři.
Co je na tom pozoruhodné, že všechny tyto aktivity, všechna cvičení jsou nám dána automaticky.
Dětské hrátky s hlasem jsou vylaďováním si a přípravou osobního mluvního aparátu, včetně těla, k pozdějšímu formování řeči a vědomé práci s hlasem.
A teď to hlavní. Kolik z nás své děti všude možně okřikuje?
Nemyslím to okřikování a usměrňování dětí, když začínají bořit prostory, v nichž se právě nacházejí. Myslím okřikování a vyžadování ticha už u malých batolat – umlčení jídlem, dudlíkem, výzvou k tichu a klidu v zájmu klidu našeho. Bohužel však často na úkor přirozeného rozvoje hlasu.
Vždyť jedině, když budeme mít od malička prostor se svobodně vyjadřovat, budou-li mít děti prostor otestovat svůj mluvní aparát a najít si svůj vlastní hlas, budou později sebevědomými lidmi, tvořivými bytostmi. Nebudou se bát vyjadřovat své nápady a názory, mluvit před a s cizími lidmi, budou přirozeně tvořiví. Nebudou stát někde tiše v koutku, u zdi nebo sedět a mlčet skryti v davu.
Budou znát svůj hlas. Budou si budovat svoji OSOBNÍ ZNAČKU.
Komentáře
Okomentovat